V prvním díle jsem vysvětloval poškození majetku zaměstnavatele (auto), řízené zaměstnancem na příkladu srážky se zvěří. Jednalo se o příklad, kdy byl poškozen majetek zaměstnavatele. Zaměstnanec může ovšem způsobit škodu také třetí osobě. Škoda způsobená zaměstnancem třetí osobě je škodou, za kterou primárně odpovídá zaměstnavatel. Maximální výše odpovědnosti (v korunách) je opět definována v zákoníku práce (§ 257):
“Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.” Toto samozřejmě platí i pro příklad v prvním díle.
