Pojištění lze rozdělit na několik skupin. První, základní dělení, je rozdělení na životní a neživotní pojištění. Druhé dělení rozděluje pojištění na retailové – privátní (pojištění na rodné číslo) a firemní (pojištění na IČ).
Je zřejmé, že první dělení na neživotní a životní nemá na druhé dělení žádný vliv. Existuje tak privátní pojištění životní i neživotní, stejně tak obě tyto kategorie pojme i pojištění firemní.
Privátní pojištění je tak jasně vymezeno. Do tohoto segmentu pojištění je možné zahrnout všechna pojištění, která lze sjednat pro fyzické osoby (na rodné číslo).
Privátní pojištění je zaměřeno na jednotlivé osoby s pojistným zájmem uzavřít pojistnou smlouvu. Tato část pojistného trhu představuje v současné době největší problém, a to jak ve smyslu pojistných produktů a s nimi související snahy pojistitelů společně s některými spřízněnými zprostředkovateli okrádat své klienty, tak ve smyslu nefunkčního dohledu ČNB, který je za neutěšený stav plně odpovědný.
Je zcela mimo rozumové chápání, že ČNB nechá pojistitele prodávat investiční životní pojištění, které nejenže negarantuje žádné (ani minimální zhodnocení), ale především umožňuje pojistiteli nechat si všechny prostředky zaplacené na pojistném v prvních dvou letech trvání pojistné smlouvy. Některé pojišťovny si z tohoto pojištění udělaly slušný zdroj příjmů, když přímo motivovaly vysokými provizemi zprostředkovatele, aby v tomto dvouletém období pojistné smlouvy přepojišťovali.
Podle přísloví „rozděl a panuj“ je pro pojistitele nanejvýš příjemné jednat s privátním klientem samostatně, neboť mu může své nepříliš kvalitní a komplikované produkty nutit a především v případě pojistných událostí neplnit. Setkáváme se často s odmítavým názorem klienta jít k soudu, neboť se domnívá, že se jedná o ztrátu času a nejistý výsledek, který ho bude navíc stát spoustu peněz.
Opak je pravdou. Pokud by všichni klienti žalovali pojistitele za nevyplacené pojistné plnění, napříště by si pojistitelé rozmysleli nedostát svým závazkům vyplývajících z pojistných smluv.